Postavička Křesťanská hudební skupina Juventus Logo

Obsah stránek

Příběhy
Jsi 163310. návštěvník od 17. 3. 2008 a spolu s tebou jsou tu ještě 2 lidé.
Valid HTML 4.01 Transitional
Valid CSS
Valid RSS
Level A conformance icon, W3C-WAI Web Content Accessibility Guidelines 1.0

Cestou necestou se svou osuškou...

Někteří z nás mají každý víkend Juventusu problémy s dopravou. Nevlastní vlastní auto, autobus ani vlak a tak jsou odkázáni na dobročinnost institucí nebo známých. Pokud cestu předem dobře znají, problémy většinou nebývají, ale tentokrát bylo několik početných skupinek, které cestovali jak se dalo a nebyli si příliš jistí, zda vůbec jedou správně.
Asi největší problémy s cestováním měla skupinka pracovně nazvaná "Hradilátka" - no zkrátka tomu šéfoval Honzík (nebo Marta?). Jejich chyba nebyla v neznalosti trasy,počtu přesedání, nebo chybných prostředků ale jen se jim "přemístilo" autobusové nádraží nečekaně na druhý konec jednoho krásného jihomoravského města. V neznalosti marně hledali zastávku tak dlouho...až jim i ten poslední (a asi i jediný) autobus před očima ujel.
pravda, bylo to trochu mrzuté, ale Honzík je duše odvážná, no mrknul na mapu a rozhodl, že ten kousek "přece zvládneme pěšky".
Ve stejném čase seděla zase skupinka s krycím názvem "akce osuška" v přeplněném (doslova a do písmene zatřískaném) favoritu a nelibě komentovala kolonu aut, která se povážlivě tvořila v okolí Otrokovic. Nakonec(asi po 3/4h) se auto mohlo pohnout a ozvalo se trojité juchnutí radostí a jedno ustrašené štěknutí. Řidička Pavla rozvinula smysluplnou konverzaci o tom, že se nestíhala sbalit a určitě něco zapomněla. Samozřejmě i holky přišly na několik významných věcí, které s sebou nemají a nejzávažnější se zdál být argument Lei, která postrádala osušku. Tehdy přišel onen zdrcující nápad - stavit se v nedalekém přilehlém supermarktu.
Že samotný nákup bude trochu problamatický, to už trojice holek tušila při samotném vysedání z auta před obchodem. Vylézt z auta vyžadovalo značné úsilí a zanlosti fyziky. Lea na tom s fyzikou nebyla právě nejlépe, protože se z auta doslova vykutálela, v náručí jorkšíra Betynku a se slovy : "Čelo je v pořádku" se zvedala ze země. Skutečně čelo měla v pořádku. Zato nohy byly stuhlé. Po důkladném protahování se trojice odebrala k vstupním dveřím. Lea postřehla obrázek přeškrtlého psa, podívala se na svou Betynku a společně s holkama se shodla na tom, že vyobrazení psa na dveřích a "jijich vlkodava" se povážlivě liší. Usoudily, že tento zákaz pro Betynku neplatí a směle (s ní v náručí) vešly dovnitř.
Na cestě byl v té době taky Bárt, samozřejmě že autem, naštěstí tentokráte ne kamionem :) a volal "osuškové" skupině -marně. Trojice procházela mezi regály a snažila se najít oddělení s ručníkama. po chvíli pátrání objevila Janička nápis "AKCE - OSUŠKY ZA 99,-" A vzápětí na to už mířily tím směrem. Už byly téměř u cíle, když jim cestu zastoupil ne právě štíhlý starší muž, obrátil se na Janičku a ukázal na Betynku (kterou zrovna měla v náručí). : "Slečno já proti vám nic nemám, máte hezkého psa, ale ten musí ven!" Než se Janička zmohla na slovo, tak zase putoval pes k Lei, která si to okomentovala slovy: "To je bezva, že proti Janičce nic nemáte, ale ten pes je můj!" Pán se však nedal nachytat na její argumenty a stále trval na tom ,že i když pes vlastně nevypadá jako pes, není na zemi ale v náručí a nikomu vlastně nevadí, že tady je, tak musí čekat před kasami. Pavla (asi o 20 cm vyšší než nekompromisní chlap)se obětovala, vzala Betynku a vracela se k východu. Samozřejmě to se zase nelíbilo Bety. Taky to dala patřičně najevo a tak nezbývalo, než aby ji ven zavedla Lea. Jenže neprozřetelně prošla turniketem i s nákupním košíčkem a spustila tak zvukový signál, že snad ten košíček chce ukrást. To se nelíbilo hlavně paní u kasy, která volala za holkama něco jako:"Ten košíček nám prosím vraťte!" Lea se hned omluvně s košíkem vracela,ale turniket ji zase zpátky vrátit nechtěl. To už se přidal i hlídač s radou, ať "to celé obejdou zadem..."Po nesnadné cestě se nakonec podařilo trojici odevzdat košík, správným východem odejít k autu, tam nacpat mezi violoncello a batohy Betynku, a protože se zuřící jorkšírky Pavle v autě (na vrcholu toho všeho se kymácela a štěkala) zželelo, zůstala v autě s ní. Do obchodu se vrátila jen Lea a Janička a v rekordním čase nakoupily slevněnou osušku i "pár dalších nezbytných věcí". Asi za půl hodiny se do auta snažila dvojice narvat sebe i několik drobností v překypujících igelitkách. Cestu jim tentokrát zpříjemnil telefonát s Bártem, který se konečně holkám dovolal a zjišťoval jak je vše zařízené. Situace byla vcelku standartní : kuchařky nedojely a klíče na faru se teprve "zajišťovaly". O to více nestandartní byla situace kolem deváté večer, kdy se už skoro celý Juventus sešel, jen Honzík s Martou nebyli k sehnání. Nakonec se jim podařilo dovolat a všem trochu zatrnulo když po vyřčené otázce: "Kde jste?" se ozval unavený hlas Honzíka: "No je tady pole...!"
Nakonec to dopadlo dobře.
Pro nešťastné cestovatele se nakonec zajelo. A osuška? Protože nesmírně "pouštěla chlupy" a nedaly se s ní prakticky utřít ani ruce, posloužila Betynce jako pelíšek a Lea musela vzít zavděk ručníkem z fary, který ovšem svůj účel plnil dokonale.
(Lea, 14. 2. 2008, 12:56)

Naše příběhy

Dvacet deka pařížáku a dvacet rohlíků
"Hlavně pozor na zásuvku..."
Cestou necestou se svou osuškou...
"Bo nevime, co zitra bude!"
Než se sejdeme...
Sezobnul je pták
Jak jsme přišli o nohu
Sušenky Betonky
Není vždy jen veselo
Proč jsou naše trička fialová
Akce "zlomená ruka"

 

Postavička Postavička