Postavička Křesťanská hudební skupina Juventus Logo

Obsah stránek

Příběhy
Jsi 163306. návštěvník od 17. 3. 2008 a kromě tebe tu teď nikdo jiný není.
Valid HTML 4.01 Transitional
Valid CSS
Valid RSS
Level A conformance icon, W3C-WAI Web Content Accessibility Guidelines 1.0

"Bo nevime, co zitra bude!"

"Ráno bylo jako normálně každé jiné...akorát se z venku ozýval takový ten divný zvuk škrabáku...jako když někdo odhrnuje sníh!" - popisovala své ránní probuzení Petra a měla pravdu. Venku hned od rána bylo bílo. Sněhové překvapení nepatrně rozladilo nejen Vaškovy hlasivky, horní cesty dýchocí a kdo ví, co ještě, ale i housle, které Jura s láskou sobě vlastní vezl na naši druhou oficiální zkoušku. S přibývajícím sněhem se hromadili Leošce i přijaté smsky na mobilu, většina se týkala obav "co se sněhem" a "jestli na té Arše nezmrznem". Naděje, že sníh do večera roztaje se snižovala se zvyšujícím se sněhem. Tato nepřímá úměra nijak nevadila putujícím Ostravákům. V poklidečku jeli vlakem až do Rajnochovic a čekali, zdalipak dorazí i ostatní skupinky z protisměru.
Skupina z protisměru se sešla...neboť mocná hrstka dle navigace "šéfové" přisedla do druhého vagónu. Skoro všichni vyřešili nelehký problém týkiající se počtu vagónů, a pochopili, že druhý vagón je skutečně vagón a nezapočítali do toho mašinu. Jen Jura a Eliška se lehce sekli a vlezli do prvního...vagónku, naštěstí nespletli vlak.
Sešlost byla nadmíru mohutná a veselá, skoro jsme pro radost z shledání přejeli cílovou stanici.Radost měl i průvodčí, kterému se sice trochu zkompliovala práce (nevěděl co komu štípnul a komu co ještě štípnout má:)ale jinak pohoda.Vlak zastavil. Narychlo jsme vypadli v Rajnoškách na nádraží a cpali se urputně do autobusu. Řidič nesdílel naše nadšení stejně vehementně, jako my, což nám dal najevo dosti jasnými způsoby. Nejprve nás všechny zkasíroval i za nevelké batohy, dal příplatek, a pak, když se ho Jura snažil téměř na kolenou přemluvit, (za použití všech svých charismatických triků, vyceněných zubů a svůdných úsměvů) aby nás zavezl kousek dál, než měl napsáno v řádu, nepolevil.Vysadil nás do zimy, a sněhu, a mrazu, a nečasu asi 4 km od našeho cíle.
Iniciativní jedinci se hned radili, co dál? Padlo několik návrhů, z nichž se pár jevilo, jako docela dostupných. Během debaty a všeobecného veselí, kterou umocnil Jonáš nasazením své čelové baterky s pokřikem "Dobre, idem!", stopnul Jirka neznámé auto. Bylo poněkud prázdnější a prostornější, než abychom ho nechali jen tak ladem. Takže první čtveřice (Jura, Eliška, Lea a Petra) coby předvoj odjela s batohy a nástroji na Archu. Zbytek se vesele plužil za nimi. Sněhovou kalamitou se s vypětím sil nakonec všichni bez újmy prodrali až na Archu.
Na Arše se čtveřice hned dala do práce. Zjistilo se co a jak, (šéfová se šla podívat na vedoucí střediska, aby je viděla "life", neboť je znala jen podle fotek z internetu - a tam vypadali prý "úplně jinak") a začalo se s přípravami na davy přijíždějících.
Takže když přišli vyzmrzaní Ostravaci, měli v chatce teploučko - jako doma, v huti :)
A bylo skvěle.
Nejen, že se kouřilo z chatek, deky některých byly přivezeny úplně zbytečně, ale kouřilo se i z nás. Zkoušelo se a zkoušelo a taky trochu pracovalo, a zase zkoušelo....Večer jsme společnou modlitbou končili náročné, ale krásně prožité hodiny. Nečekali jsme spoustu věcí, počasí, radost i chvíli ztišení se, ale vše jsme se snažili prožít naplno, protože jak již kdysi zazaněla hláška :"....bo nevíme,co zítra bude!" Ale když je to s Pánem, nemusíme mít strach. A to je jediná jistota a za tu dík.
(Lea, 26. 1. 2007, 10:16)

Naše příběhy

Dvacet deka pařížáku a dvacet rohlíků
"Hlavně pozor na zásuvku..."
Cestou necestou se svou osuškou...
"Bo nevime, co zitra bude!"
Než se sejdeme...
Sezobnul je pták
Jak jsme přišli o nohu
Sušenky Betonky
Není vždy jen veselo
Proč jsou naše trička fialová
Akce "zlomená ruka"

 

Postavička Postavička