Postavička Křesťanská hudební skupina Juventus Logo

Obsah stránek

Příběhy
Jsi 163309. návštěvník od 17. 3. 2008 a spolu s tebou je tu ještě jeden člověk.
Valid HTML 4.01 Transitional
Valid CSS
Valid RSS
Level A conformance icon, W3C-WAI Web Content Accessibility Guidelines 1.0

Dvacet deka pařížáku a dvacet rohlíků

Nejen zpěvem živ je scholista, takže někdy dojde třeba i na to, že se v Juventusu musí jíst. Většinou je veškerá strava v okolí a na dosah hladových, takže není velkým problémem se do něčeho zakousnout...
Tentokráte tomu ale tak nebylo. Na miniturné na Slovensku se stalo, že jsme po odzpívání ve Skalici zjistili, že oběd, který jsme měli mít na tamní faře se nekoná a malé pohoštění nás čeká až v Holíči. Slovo "malé pohoštění" zapůsobilo jako výbuch atomovky a pánská část sboru okamžitě zvedla vlny námitek a dotazů ve stylu:"Co se myslí tím malým pohoštěním?" - "Tož já bych bral řízky...!" - "Hele, abychom neměli hlad, že jo...?" - "No to je KRIZE!!!" Také něžnější pohlaví hladovějšího charakteru se začalo radit. Času jsme ale měli pramálo, "lebo pán farár mal priveĺa dlhé kázanie," a místo počítaných 50 minut jsme v kostele byli kolem hodiny a půl. První návrh našich nejmladších, jít nakoupit v Skalici, byl okamžitě zavrhnutý rozumnějšími stařešinami, protože při pohledu na eura některým lezly oči z důlků a padaly čočky z očí...Na Moravu to bylo kousíček, necelých 10 km takže posádka jednoho z aut se rozhodla, že se obětuje a zajede do Hodonína nakoupit pro všechny zájemce. Absolutně netušili, co to obnáší, protože v té chvíli, kdy se nabídli k této službě blížním, se na ně bližní sesypali a chrlili své požadavky jeden přes druhého. Po chvilkách zmatku se podařilo nebohým děvčatům zjistit, co kdo zhruba chce, vybrat peníze a odfrčet směrem k Hodonínu. Zbytek hladových Juvenťáků odjel do Holíče, aby tam nachystal aparaturu na koncert a pomohl s čím bylo třeba...
Veselé posádce obětavců se v Hodoníně na rtech změnil úsměv ve škleb, protože nemohli delší dobu najít žádný supermarket. Když se to přece jen podařilo a oni zaparkovali auto,zjistili, že jsou od vytouženého obchodu asi 10 minut pěší chůze. Neohroženě ale vyšli vstříc komplexu obchodů v naději, že "Tož přece ten Albert nemůže být zase tak daleko, šak sme ho viděli z parkoviště!" Tom zůstal v autě a dobře udělal. Vyčkávání na holky,(které prý jen rychle nakoupí a hned jsou zpět), ovšem vyžadovalo notnou dávku trpělivosti. Holky totiž těsně před Albertem uviděly SHOP s oblečením a jako smyslů zbavené se vrhly ke stojanům s "hadrama". Naštěstí se na ně usmály cenovky s vysokými částkami a ony se rychle vrátily do reality. Každá z děvčat si pamatovala část nákupu, takže společnými silami teď dávaly seznam dohromady. Nebylo divu, že čtveřice děvčat byla k vidění v obchodě s vozíkem hned tu, hned tam, zkrátka jak se jim co poštěstilo si vzpomenout. Záchvaty smíchu, kdy se snažily najít pařížský salát pro Juru, nákup paklu kapesníčků, pro téhož hráče ( který celou mši smutně popotahoval nos i smyčec) a neopakovatelná situace při objevení slevněných mýdel, to vše vyvolalo samé pozitivní emoce. Cestou zpátky se opět zastavily u "hader" - možná z nostalgie, že už se s nimi vícekrát nesetkají, ale protože byly obtěžkány nákupem, dlouho se nezdržely. Tom slavil druhé Vánoce, když zjistil, že jsou holky všechny v autě, pařížský salát je zpátky v krabičce a oni mohou konečně jet do Holíče. Ještě najít ten Klášterní kostel...!!!
Kdo by čekal kdovíjak velkou stavbu, šeredně by se mýlil. Nenápadné věžičky tohoto komplexu objevila posádka až po čtvrt hodině smutného bloudění. Mezitím se zbytek Juvenťáků vesele nacpával v místnosti pro hosty dobrotami, které upekly a nachystaly holíčské maměnky,takže když se ve dveřích objevila děvčata s jásotem: "Dváácet deka pařížááááááku - dvááááácet rohlíííčků k tomu!" - po rozhlédnutí se kolem pochopila, že hladem jejich objednavatelé netrpěli. Za to oni hlad měly, ale to už se zvedala dirigentka se slovy, "Miláčci, tak pojďme jdeme na to "- a milá čtveřice jen rychle vecpala do pusy zákusek, který byl po ruce, lokla si limonády a odevzdaně následovala ostatní do kostela.
Po koncertě se vraceli všichni značně znaveni do pohostinské místnosti. Jeké bylo jejich překvapení, když na židlích, stole, lavicích - všude byly komínky krabiček s pizzou - ještě horkou!!! Z několika různých druhů si každý mohl vybrat, a taky že si vybral!
Dvacet deka pařížáku a dvacet rohlíků si Jura asi schoval na horší časy...Co kdyby zase někdy náhodou byla krize!!!???
(Juventus, 15. 10. 2009, 9:20)

Naše příběhy

Dvacet deka pařížáku a dvacet rohlíků
"Hlavně pozor na zásuvku..."
Cestou necestou se svou osuškou...
"Bo nevime, co zitra bude!"
Než se sejdeme...
Sezobnul je pták
Jak jsme přišli o nohu
Sušenky Betonky
Není vždy jen veselo
Proč jsou naše trička fialová
Akce "zlomená ruka"

 

Postavička Postavička